[CNW:Counter]
  www.kudl@nk@.cz   

O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé…
 
 
manuál
téma
poradna
tady a tam
úkol pro vás
fauna a flora
próza a poesie
nejen duše
:-)))
zážitky
 
FÓRA KUDLANKY
 
 
Hledej na Kudlance

 
Výstava pro kočku
 
Marihuana, Mariška. Tráva - Hulení...
Trampoty sličné tlustice
Minutka za čtvrt hodinky :-)))
Gruppensex, swingers - aneb kam se ztrácíš, lásko?
Balzám na nervy
Žena v područí alkoholu
Žebříček nepopularity
NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY
Trak a já
Milovali jsme lištičku...
Když soužití sešedne
 
 
 
DOMŮ
 
dopisy do poradny
dopisy do redakce
 
 
 

Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

 
 
 
ARCHIV
 
bloguje.cz
 
 
 
 
 
 
 
KUDLANKA.CZ, ISSN 1214-7826
Copyright (c) 2003-2006
Šéfredaktorka:
Mgr. Daniela Umlauf Goldwein
 
PageRank.cz
 
 
SVÁTEK KOUZEL - SAMHAIN
Rubrika: [:-)))]

Nejdůležitějším svátkem prakticky v celém keltském světě byl vždy Samhain, Keltové tímto svátkem začínali nový rok. Slavil se v předvečer 1. listopadu a mnohé z jeho tradic se zachovaly, byť pod plastikem křesťanství, dodnes. Noc Samhainu z 31. 10. na 1. 11. byla tou nejčarovnější nocí roku – v tuto dobu, jedinkrát v roce, se prolínal náš svět se světem mrtvých. Keltové v tuto dobu zažehovali ve svých obydlích posvátné ohně. To proto, aby mohly duše jejich předků navštívit svůj bývalý domov a ohřát se u ohně...

    


     Tyto ohně se zapalovaly v co nejhojnější míře, to aby duše nemusely dlouho bloudit. Snad mezi nimi nebyly jen dobré duše předků, ale i různé přízraky a strašidla, před kterými bylo třeba se míti na pozoru. Dodnes se o tom můžeme přesvědčit při oslavách Halloweenu, jehož tradice se v tyto dny dochovala v některých zemích západní Evropy a přeneseně i USA. S ohněm je spjatý ještě další zvyk, udržovaný v některých zemích s keltskou tradicí po dlouhá staletí.     


      Buď přímo o samhainské noci, nebo v některou z pěti následujících nocí se spalovaly figuríny ze starých hadrů vycpané slámou. Znázorňovaly veškerý smutek, bolesti a strasti uplynulého roku, jichž se lidé rituálně zbavovali, aby mohli takto očistěni začit další rok.  Při posvátné noci Samhainu vyjížděla z hloubi posvátných vrchů vojska dávných bojovníků, kteří zahynuli při obraně země. Jenom během této noci můžete spatřit přízračný průvod těch nejstatečnějších hrdinů keltského světa, jak objíždí vrchol hory a poté, za naprostého ticha, vpluje opět dovnitř. Tito bojovníci, věčně spíci v některých kopcích a horách, jsou připraveni – až bude zemi nejhůř – opět vzít své meče do rukou a bránit zemi proti vetřelcům. Tato legenda se nevztahuje jen k jedné z našich nejposvátnějších českých hor, Blaníku, ale i k asi dvaceti dalším kopcům v Čechách. Patronkou tohoto poněkud strašidelného svátku byla neméně tajemná a strašidelná keltská bohyně Cailleach, mající mnoho různých krajových označení a podob. Snad už jen v pohádkách se dochovaly její někdejší názvy u nás, říkalo se jí "Spirálová baba", někdy "Matka hor" jindy prostě "Stařena". Byla vždy spojována se smrtí – ale také se znovuzrozením.



      Ve staré tradici totiž byla strážkyní kouzelného kotle, v němž se vařily letkvary, propůjčující obvykle hrdinům nadpřirozené vlastnosti. Známá byla také její schopnost ovlivňovat počasí a přisuzovalo se jí i vytvoření některých pohoří a hor.  Chladné období Samhainu bylo ideální pro rituály spojené s věštbami, obětováním bohům a vyprávěním příběhů. Bylo to období, kdy se lidé připravovali na zimu – porážel se dobytek, který by chladné období nepřežil, udilo a nakládalo se maso na zimu a lidé se více sdružovali pohromadě ve svých obydlích. Leckde se dodnes dochoval zvyk spojený s věštěním o Samhainu. Do ohně, zažíhaného o Samhainu, vhodil každý člen rodiny nebo klanu svůj označený kamínek. Ráno se pak z polohy těchto kamenů, nalezených v ohništi, předpovídal osud jeho majitele. Častým zvykem bylo též skákání přes ohně a tancování kolem nich. O Samhainu bylo také důležité dát oběti bohům.


     Nebyly to však hrůzné lidské oběti, jak se můžeme dodnes dočíst ve spisech některých římských autorů včetně Cesara (Zápisky z války galské). Šlo totiž o římskou válečnou propagandu a snahu vykreslit zvyky Galů (Keltů) v co nejhorším světle. Ve skutečnosti šlo o symbolické dary v podobě různých rituálních předmětů i potravin pokládané na oltář. I když byly druhý den nalezeny nedotčené, věřilo se, že jejich nehmotná podstata přešla do světa bohů.

linkuj.cz vybrali.sme.sk



Upozornění: Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky nevhodné, vulgární a obsahující neplacenou reklamu

Komentáře

Téma: ... SVÁTEK KOUZEL - SAMHAIN (Jana z Prahy 3 - Mail - WWW) 30.10.2003, 15:15:12
SAMHAIN (Sou´en) Sam-fuin „konec léta” 1.listopadu = druidsky Sumhain či po česku Dusicky. Je to jeden ze starých pohanských svátků. České „dušičky” jsou také pamětí lidstva, i když již trochu sklerotickou. Proč právě tento den vzpomínáme nejvíce na naše blízké, kteří již opustili svět živých. Navrací se v tuto noc mezi nás?
Od roku 998 se konají svátky zesnulých 1. a 2. listopadu. Venkovské, ale i městské hřbitovy byly v minulosti v katolických oblastech doslova naplněny kovanými železnými kříži se středovou schránkou i bez ní. V některých obcích se peklo pro žebráky, pocestné a vůbec chudý lid také zvláštní pečivo, zvané "dušičky". Dnes se hroby zdobí květinami, věnci a zapálenými svíčkami.
Zvyk uctívání památky zesnulých navazují na předkřesťanské tradice. Církev od nepaměti konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu tisíciletí roku 998 zavedl tento zvyk v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny a zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Od té doby se v 18 evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček. Této noci se říká svátek
kouzel.




Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: