Když neposlouchají ani těma vytahanýma, tak za uši dostanou. Kdysi jsem nechápal, co se tím myslí – úsloví totiž neříká, co za ně dostanou. Říkal jsem si, že víc než pár korun to být nemůže. Viděl jsem v obchodě takové ty veliké žertovné uši z umělé hmoty a ty stály jen asi třicet korun. Dětské uši proti nim nejsou ani čtvrtinové a ve srovnání s plastem se rychle kazí.
     Ale pak jsem pochopil, že můj výklad je mylný – dětem nejsou uši za úplatu odebrány, ale je na ně aplikována bolestivá rána, zástupce to pořádku a spravedlnosti. Když člověk trochu odroste, může se po uši zamilovat. Všimněte si, že to znamená zamilovat se od pat, přes celé břicho, střeva, plíce, srdce, ústa až po ty uši – ovšem mozek zůstává nezasažen, což vysvětluje mnohé chování zamilovaných.
     V případě nouze se ucho také může stát vhodným dárkem. Vincent van Gogh si v zoufalství ze zhrzeného přátelství Paula Gauguina uřízl levé ucho a na důkaz přízně ho daroval prostitutce jménem Rachel. Nechci vypadat jako měšťák, ale stejně si myslím, že by jí udělala větší radost třeba bonboniéra. Já bych si své uši neuřezal. Mám za nimi totiž. Ano, mám za ušima. On člověk, jak párkrát dostane za uši, tak pak za nimi často má. Zůstane mu tam to, co za ně dostal, a od té doby za nimi má.
     Jeden můj známý byl kdysi po uši zamilovaný do uší jedné krásné ušaté slečny. Ouška jí trochu odstávala a kamarád byl u vytržení z toho, že slečna vypadá jako skřítek. Jednoho dne se slečna sebrala a tři týdny o ní nikdo nevěděl. Když se vrátila do práce, usmívala se od ucha k uchu, protože už jí uši neodstávaly. Nechala si je totiž přišít k hlavě a přestala vypadat jako skřítek. Začala vypadat jako tisíc jiných slečen a ten můj známý ji přestal milovat. Kdepak, uši si nezaslouží být přišívány k hlavě. Jsou totiž jedinečnou částí těla, kterou lze použít i jinak než jako držák brýlí. Slečnám do nich lze například šeptat něžnosti a když to jde dobře, tak následně i nemravnosti.
     Ovšem nejlepší na dívčím uchu je, že ho lze použít orálně. Dámy by mohly vyprávět, jaký to je pocit, nechat si žužlat ouško. Mohly by vyprávět, až by se jim uši červenaly.

     Uznejte, že při takovém vyprávění by byla škoda nenastražit uši…

Jan Flaška, České Budějovice 

linkuj.cz vybrali.sme.sk