Rubrika: [:-)))]
 Lidé narození pod vládou tohoto stromu jsou stejně jako on tvrdí a nepoddajní. Mívají zpravidla velké ambice a za svým cílem dokáží jít velmi vytrvale. Mají dokonalý cit pro strategii a díky své inteligenci dokáží vymýšlet i realizovat plány, na které se jiní lidé neodváží pomyslet ani ve snu. Chybí jim však přizpůsobivost a chybují tam, kde je třeba improvizovat. Lidé ořešáku nenávidí nepředvídané a nečekané události a překvapení. Nejlépe se cítí v předem dokonale naplánovaných a vykalkulovaných situacích.
18. 10. – 26. 10.
19. 4. – 27. 4.
Ořešáci jsou zvyklí spoléhat se pouze na sebe. K ostatním lidem bývají dosti nedůvěřiví. Dokáží se chovat velmi přívětivě a zdvořile – ovšem jen pokud někdo nezkříží jejich plány. Pak dokáží být pěkně svévolní, někdy i bezohlední. Uvnitř tito lidé nosí dosti složitou dušičku: ve své podstatě jsou sice nesmělí, na druhé straně však neradi chodí po vyšlapaných cestičkách a dokáží být i hodně výstřední. Mínění ostatních lidí je až tak moc nezajímá. Jejich povaha je plná rozporů, rozmarů a protikladů. Málokdy se dá odhadnout jejich příští reakce, navenek se někdy jeví jako velmi tvrdí a autoritativní lidé, uvnitř se však skrývá citlivá bytost plná obav o vlastní existenci. U ostatních lidí se obvykle těší autoritě. Bývají obdivováni, málokdy však oblíbeni. Podobně se lidé ořešáku projevují v lásce. Muž ořešák zpravidla usiluje o roli „dominantního samce“, že na chce být aspoň respektována jako samostatně a nezávisle jednající bytost. Jejich partner musí počítat s občasnými výkyvy v chování. Někdy jsou obětaví a nezištní, podruhé dokáží vyvolat žárlivé scény či hádku. Respektují silné a přímé lidi, váží si u lidí pevné vůle a také vyššího postavení. Lidé ořešáku žijí vždy naplno. Pokud něco dělají, dávají do toho vždy celou svojí duši. Když něco chtějí, jejich vytrvalost nezná žádné meze. Pokud něco milují, pak až k smrti. Jsou to lidé vášniví, ale svojí vášnivost dokáží spojit s odpovědností a vyššími cíli. Mezi typické ořešáky můžeme zařadit malíře Pabla Picassa, anglickou královnu Alžbětu II., filozofa Immanuela Kanta, mořeplavce Jamese Cooka a fyzika Maxe Plancka. Ořešák je poměrně statný strom, který dorůstá výšky 25 až 30 metru a dožívá se 200 let. Původem pochází spíše z jižní Evropy a byli to právě Keltové, kdo rozšířil jeho pěstování až do Anglie a Irska. Jeho listy, které obvykle opadají během neuvěřitelně krátké doby hned při prvním podzimním mrazíku, silně voní po terpentýnu. Listy ořešáku velmi účinně odpuzují všechen nepříjemný hmyz jako jsou blechy, štěnice, vši, mouchy, roztoče a prý se jim vyhýbají i myši. Je nasnadě, že již naši předkové toho hojně využívali, listí ořešáku se podestýlalo domácím zvířatům. Z ořechových slupek se připravoval jakýsi předchůdce dnešních repelentů: v olivovém oleji se nechaly luhovat zelené slupky z ořechů asi po 6 týdnů na slunném místě. Čerstvé rozdrcené listy se také používaly zevně jako obklad na unavené oči, na kožní vyrážky a drobná poranění. Vlašské ořechy byly vždy považovány za symbol plodnosti. Římané, kteří je nazývali „Jupiterovy žaludky“, je házeli na cestu novomanželům. Keltové ořechy bohatě využívali ve své kuchyni a od nich snad pochází dušičková (Dušičky se objevily v kalendáři místo původního keltského svátku Samhain) tradice pečené husy s ořechovou nádivkou. Kontakt s tímto stromem prý člověku pomáhá odpoutat se od minulosti, nalézt schopnost otevřít se novému a vůli jít za svým životním cílem. Lidé, kteří musí něco začínat znovu (např. při změně zaměstnání, stěhování, by měli vyhledat tento strom a spočívat co nejvíce pod ním nebo se ho dotýkat.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
|
