LISTOPAD
Každý ráno, asi kolem půl pátý,
do práce chodila jsi parkem,
a já tě čekal celý rozesmátý,
každý to ráno bylo pro mne dárkem.

Jen kdybys zvedla hlavu nahoru,

viděla bys mne mávat z javoru,

z koruny stromu, který opět ví,

že i tento rok jsem z tebe na větvi.
Dneska mne nějak opustila síla,
nebo mne srazil vítr, co koruny čistí,
žuchnul jsem k tobě dolů, moje milá,
žuchnul jsem na hromadu shrabanýho listí.
Jen kdybys zvedla hlavu nahoru,
mohlas mne vidět mávat z javoru,
z koruny stromu, který opět ví,
že i tento rok jsem byl z tebe na větvi.
Spadl jsem dolů z výšky,
já, malý, unavený javorový list.
Nejsem ale list tvé oblíbené knížky,
a ty mne vůbec nechceš číst.
Jen příště zvedni hlavu nahoru,
a uvidíš mne mávat z javoru,
z koruny stromu, který opět ví,
že i příští rok z tebe budu na větvi.
Jsi už v práci a já pořád žiju
jen na o tři metry nižším postu,
a za pár dní usnu a pak shniju,
odvezou mne někam do kompostu.

 

A já už teď moc dobře vím,
že zase všechno pohnojím...

 

Miroslav Hlavička – Scalex

linkuj.cz vybrali.sme.sk