Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Když to vezmu čistě prakticky: kolik z nás chodí do práce s nadšením? Kolik z nás je se svou prací zcela spokojeno? Kolik z nás musí snášet mnoho nepříjemností, jen aby dostaly měsíční výplatu? Práce prostitutek je většinou nepříjemná, samozřejmě, ale po čase ani nevnímají, jak který z jejich klientů vypadá. Ano, je riskantní – na zdraví, na život. Ale: cožpak například sestry v nemocnicích, ošetřovatelky infekčně nemocných,  pečovatelky v různých zařízeních pro déle ležící či přestárlé pacienty, cožpak ty nemají občas nepříjemnou a někdy i zdraví ohrožující práci? Pochopitelně – zdravotní personál jistě nemá oněch 40 až 100.000 měsíčně - což je celkem běžné rozpětí „platových tříd“ prostitutek. Ano, jsou mezi nimi  „obyčejné dělnice“, stejně jako velmi dobře kvalifikované a výtečně placené síly J. Takže některé mají sotva na jídlo, druhé jsou ve výšinách… Je nesmírně relativní, kolik kdo na den potřebuje... Jejich režie je dost vysoká, takže tisíc korun je tak minimální potřeba na den... Záleží tedy na každém člověku, jakou práci či způsob života si vybere, co zvládne. Co všechno je odhodlán tolerovat, v jaké společnosti se chce pohybovat, co od života chce, za čím jde.<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

  Tereza je devatenáctiletá; prostitucí se zprvu přiživovala, teď „jede na plný úvazek“.  Začala ve čtrnácti, ještě jako školačka. Zprvu to bylo jen takové živelné, bavilo ji získat "nenáročnou metodou" peníze na věci, které si chtěla koupit... Později poznala starší kamarádky, které ji zasvětily do oboru. Byla dost chytrá, takže zvládla celkem dobře i maturitu. Protože během posledních dvou let studia na střední škole  bydlela u jednoho zde pracujícího Australana (tureckého původu), naučila se  slušně anglicky. Seznámila se s ním v posilovně, kde ostatně velmi lehce už delší dobu "lovila zákazníky"... Během krátké doby ji její přítel představil svým dalším známým. V podstatě od samého začátku věděl, jak získává prostředky... A tak se díky němu dostala posléze k „lepší klientele“. V současných dnech má vlastní byt, pracuje tři až čtyři dny v týdnu, je pod agenturou. Ano, její současný pasák má „agenturu“. O tom, že by toho nechala, vdala se a založila časem i rodinu, vůbec neuvažuje. Bylo by to pro ni sešup zpět, do chudé obyčejné třídy…

Když jsem pro jeden článek hledala na netu informace, otevřely se mi mj. i stránky jedné dívky, která (jako mnohé) na nich nabízela své služby:

„Ahoj,doufám že pomocí internetu najdu nějakýho kluka,který má rád sex jako já.Mám to ráda kdykoliv a kdekoliv.Mě je 18 let a na tvým věku ani nezáleží. Důležité je že se na to cítíš :). Nebudu zatim uvádět svoje bydliště.Ale napíšu ti je emailem společně ještě s nějakýma mýma fotkama.Které radši nechci dávat na tyto stránky. Proto od tebe žádám pouze zaslání kódu na 400kč kredit twist na můj email,abych viděla ,že to myslíš doopravdy vážně.Pak bych ti zavolala, protože už sem nenapíšu svoje telefonní číslo.Už jednou jsem na to doplatila.Chápu že mi nemusíš věřit,ale to už nechám na tobě.Potom ti ty 400kč vrátim nebo už se nějak domluvíme myslím že budeš spokojený.Ani moc nezáleží kde bydlíš.....,protože za tebou můžu dojet autem.Záleží na domluvě. doufám že se mi brzy ozveš.“

Byly u toho dvě fotky. Dívka, snad už zletilá (ale nemusí být), tam sedí na obyčejné válendě jen v černých punčocháčích. Dvě fotografie, groteskní svým naivním provedením, ukazují štíhlou postavičku…

* * *

Mám pro vás dotaz: ráda bych věděla, co vám osobně brání, vydělávat si, respektive žít podobným způsobem? Ne, nekamenujte mne... Ale už mnohokrát se psalo o nemožnosti zamezit tomuhle počínání. Prostituce je jednou z drog lidstva, je rozkoší, kterou je možno si dopřát za peníze. (Jsou samozřejmě různé formy "prodávání se" – není to jen úplatu, je to sex za dárky, za lepší místo v práci, atd.) Ale proč a co brání většině žen, aby si vydělávaly svým tělem? Stud? Strach z opovržení známých a rodiny? Strach o zdraví?

Já osobně byla ve styku s muži vždy spíše rezervovanější. Ano, líbila se mi koketerie, to uznávám, ale k jakýmkoli intimnostem jsem potřebovala opravdový cit, vztah, důvěru. Nestalo se mi proto nikdy, že bych se "probudila" v cizí posteli... Myslím, že stejně jako potřebují herci určitou dávku exhibicionismu, tak i tohle povolání vyžaduje zcela odlišný vztah ke svému tělu...

Napište, jprosím, jaký je váš názor.

daniela@kudlanka.cz

linkuj.cz vybrali.sme.sk