Kudl@nk@
domovská stránka

Kudl@nk@
do oblíbených

Neposmívám se, jen se divím, žasnu nad tím, jak tu tehdy lidé žili, a co z jejich domovů zbylo. Byly to hodně drsné časy a souhlasím s tím, co jsem jednou slyšel: že kdyby se měli dnešní lidé plahočit přes pláně stejně tak jako kdysi, stejným způsobem osídlovat Západ, žili by tu nejspíš dodnes v klidu jen Indiáni.. nikým nerušeni. Protože to, co lidé dokázali tehdy, přejít vlastně pěšky přes ty nesmírné pláně, s vozy naloženými vším co měli, ne – to už by dneska nikdo nedokázal. Máme tu na Západě hodně připomínek těchto starých zašlých časů, měst kdysi kvetoucích, dnes téměř zapomenutých, lidmi více či méně opuštěných. Vydali jsme se loni v létě na výlet do jednoho z nich. Vlastně do dvou, ale jedno z nich už beznadějně není. Ruby City, Rubínové město. Stálo kdysi na potoce Jordan, hornické městečko, ze kterého zbyl jen hřbitov a vězení, byla to  totiž jediná zděná budova, která tam byla. V roce 1867 se "Okresní úřad" přestěhoval do sousedního Silver City a to byl definitivní konec města. Místní hotel a pár dalších budov rozebrali a v zimě na saních převezli o pár kilometru na jih, kde je znova sestavili. Stoji tam dodnes.
Silver City, Stříbrné město, bylo založeno 1863, je tedy proti evropským městům mladé. Dnes stále ještě stojí, díky nadšencům a šesti lidem, ano, pouhým šesti, kteří tam, kdo ví proč, žijí. Město je v horách, 1900 metrů nad mořem, jede se sem 39 kilometrů po neupravované a neudržované cestě, která je od října až do konce května pro sníh průjezdná jen na sněžných skútrech. Ostatně i v létě, v době kdy prší, jsou cesty nesjízdné. Vedou sem totiž dvě, jedna špatná z městečka Murphy, druhá, mnohem horší (ovšem na asfalt je to blíž), do Jordan Valley v Oregonu. Projel jsem obě, ta horší je vlastně lepší. V dobách největší slávy tam žilo 2500 lidí, byl tam pivovar, divadlo, dva hotely. Jeden z nich je ještě v provozu. Dvě pily, šest obchodu se smíšeným zbožím, několik doktorů a samozřejmě "Ulička panen". V roce 1874  tu byl otevřen telegrafní úřad a první noviny v Idahu, "Idaho Avalanche" (Idahouská lavina). Sídlo okresu zde bylo až do roku 1934, ovšem za začátek konce města se pokládá  už rok 1898.
Jedním z místních obyvatel je Ed Jagels, od roku 1972 místní hoteliér. Jeho hotel je v provozu celý rok, je ovšem na vás, jak se tam v zimě dostanete. I v létě, jak jsem už říkal, je cesta za dešťů nesjízdná. Pokud tedy máte zájem vyzkoušet si "staré časy", musíte si udělat včas rezervaci, napsat na adresu Idaho hotel, PO Box 75 Murphy, Idaho 83650, nebo zavolat na číslo 208-583-4104. Není to pochopitelně zrovna Ritz, povlečení na postele nebo spací pytle si musíte přinést svoje, ručníky taky; a teplá voda tam teče, jen když je opravdu horko J. Pokoje stojí od 20 do 40 dolarů za noc. Některé mají dokonce kamna, svítí se 12 voltovými žárovkami a petrolejem. K jídlu se podávají Hot dogs s Chilli, což je americká obdoba něčeho, co na pohled, nikoli chutí, připomíná guláš.  Pokud náhodou má Ed dobrou náladu, tak i něco uvaří na objednávku. Ovšem to musíte uvést hned při objednávání pokoje… že také někdy rádi i jíte… No, v tom případě máte naději, že bude normální strava připravena.<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

Vždy poslední víkend v červenci se tu koná třídenní setkání tisíců "vesnických buranů" jak si hrdě říkají. V tu dobu jsou otevřeny cesty pouze jedním směrem, sem, a úroveň krve v alkoholu zúčastněných povážlivě klesá. Na víkend Svátku práce, "Labor day", což je v Americe první víkend v září, se tu zase koná každoroční turnaj v pokeru. A ještě něco: občas se tu koná mše v místním kostelíčku, a to sem zase zajíždí pastor z Boise. Jo, je tu zkrátka veselo a živo.

Michal Málek, Boise

linkuj.cz vybrali.sme.sk