Často se hádáme, říká mně, že mu vše vyčítám, ale já ho jen žádám, aby si přitom spěchu na mě vzpomněl. Poslední rána byla, když mi řekl, že až udělá zkoušky, pojede s máti se odreagovat na hory a to mně předtím hory zakázal. Jen chci, aby si z mých slov něco vzal a ne, aby šlo vše ven. Vše si bere na sebe, pořád on on ale co já? Nevím,jak mám pokládat otázky, aby to zase nebral jako vyčítaní. Mám ho velmi ráda a vím, že i on mě, ale už jsem z té naší tzv. lásky unavená, tak co dál? Děkuji za odpověď, Sandra

ODPOVĚĎ:

     Milá Sandro, jo, je to ale všechno jinak… Tedy, pevně doufám J. Víš, taky jsem to mnohokrát brala stejně jako teď ty, ale dostala jsem možnost i nakouknout do tajů „mužského uvažování“ – což je pro nás většinou území „hic sunt leones“… Ty bys ráda, aby ti dával stále najevo, jak tě má rád; zvláště nyní, když máš nerváky s učením, když víš, že on má taky ze školy hlavu zamotanou. Ale, bohužel, oni to ti naši „pánové tvorstva“ berou trochu jinak.

Postěžoval si mi jednou jeden takový: „hele, já už to prostě nezvládnám – když ji pořád neubezpečuju, jak ji mám rád, když mám třebas jen mizernou náladu a nechovám se zrovna jak trubadůr, ale spíš jako trouba, když se prostě jen nechci bavit nebo mám plno práce – tak hned si myslí, že se něco mezi námi stalo, začne jí to šrotovat v hlavě, co se asi stalo a už konstruuje různá obvinění proti sobě, proti mně… Pak je děsně smutná, někdy dokonce brečí. Hele, já vím, že asi teď nestojím za nic, ale tohle prostě mě nebaví, já to nezvládám a tak jsem pak ještě horší.“

     Já vím, stačilo by, aby se choval jinak, ale když on to bere tak, že když už párkrát řekl, že tě má rád, tak bys tomu „ksakru“ měla věřit a neotravovat ho J.  Stejně tak je to s těmi horami: prostě – jeho máma se svým synem pojede „oslavit“ konec školy, oni dva si to pojedou užít. Dokonce bych řekla, že ONA si to pojede užít… Já vím, že z tvého hlediska je to k vzteku, že nebude s tebou – ale pokud tohle dokážeš překousnout, pokud jim oběma dopřeješ, aby si ještě užili pár dnů spolu – máma a syn, tak mi věř, že tím neskutečně moc získáš. Víš, měla bys to brát tak, jako že budeš spíš chápat ji … Je to nejspíš poslední dovolená, kterou spolu budou. Ty všechny jeho další už budou bez ní. To už bude „dospělej“ a ve svém životě. Uvědom si, že jednou budeš mít taky dítě, které budeš mít ráda. A zákonitě přijde čas, kdy ho budeš muset předat dál, jiné. Najednou a bez náhrady.

     Myslím, že v tomhle je ten zlom, který – když zvládneš – tak tím vlastně vyhraješ. Kdybys teď dala najevo, jak moc ti to vadí, jak moc tě to mrzí, že bys chtěla, aby byl s tebou atd. atd., tak mu dáváš onu známou „kudlu na krk“: buď já, nebo maminka.

     Ale, když naopak dáš najevo, že to je bezva, ať si to s mámou užije, tak věř, že tě o to víc bude mít rád. Protože bude vědět, že vás může mít bez obav rád obě. Tyhle dvě lásky se přeci vůbec nevylučují… A myslím, že tě pak bude mít o to víc ráda i jeho máma – dáš jí najevo, že v tobě nemá nepřítelkyni. Uvědom si, že každá tchýně byla napřed manželkou, milenkou… Proč si vytvářet bojovné vztahy? Lepší je získat spojenkyni.

     Ještě rada nakonec: zkus v okamžiku, kdy zjistíš, že zase něco prošvihl (nejspíš by přišel pozdě na rande, nebo zjistíš, že se chce vymluvit, že má protivnou náladu - atd.), předejdi ho: řekni: hele, mě se to dnes nehodí, neva? A „tak trochu“ to uvolni… Uvidíš, že to bude mít příznivou odezvu. V hlavě mu zazvoní „že by už mne nechtěla?“     

     A hlavní zásada: kdykoliv bys chtěla cokoliv vyčítat – dej si pusu na zámek. Nauč se ovládat… Ber to jako „vyšší školu manželské diplomacie“ – někdy se relativním ústupkem naopak dostaneme o příčku výš J. Pochopitelně, nemyslím tím, že máš být pokorná a vše omlouvající, ale ty jistě chápeš, jak to myslím… Tím, že jakoby necháš rozhodování na něm, rozhoduješ vlastně ty. A – jak stále opakuju – pamatuj si jeho reakce…

     Ahoj, držím ti palce a věřím, že to zvládneš na jedničku – nejen s ním, ale i tu maturu!!! Daniela

poradna@kudlanka.cz