Třeba nechápe, že po 2 letech mi přestává stačit vidět se 2 večery v týdnu, pořád přebíhat z bytu do bytu a starat se, abych měla vše potřebné s sebou. Prý se mu společné bydlení zdá trochu uspěchané. Ještě s žádnou ženou nebydlel. Když jsme o tom mluvili podrobněji, tak bylo vidět, že dál než v horizontu 1 měsíce prostě nepřemýšlí a byl velmi překvapen, když jsem mu řekla, že takhle se dřív nebo později rozejdem, protože chci mít taky svůj klid a ne pořád za ním lítat přes celé město. Ale on jaksi věří tomu, že ženské vyžadují od chlapa 24 hodinovou stálou pozornost, ale už nevidí, že já mu radši 3 dny ani nezavolám, na dovolenou jedu i sama, a mám spoustu jiných aktivit. myslím, že jsem docela samostatná.<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" />

To jen takové hrubé nastínění vztahu. 

Před půl rokem nastoupil do armády a nyní odjíždí na půl roku do Kosova. Protože to vnímám jako docela zátěžovou zkoušku pro vztah, poprosila jsem ho, zda může poslední týden bydlet u něj, a pak že tam zůstanu a budu se starat o ten byt. Tím se vyřeší můj docela napjatý vztah se sestrou, u které jsem doposud bydlela. Tak jsem se nastěhovala, ovšem s tím, že zda tam zůstaneme potom spolu se uvidí. Jenže můj přítel se za dva dny změnil v ledovec, který téměř nekomunikuje. Svádí to na cestovní horečku, ale nejsem si tím moc jistá. jinak tvrdí, že se nic neděje, že jen nechce mluvit a ani na sex najednou nemá chuť, ale neví proč. Vidíme se stejně nejdřív až v sedm večer, takže bych neřekla, že by se měl cítit pod tlakem, že požaduju, aby se mi výhradně věnoval. Ráda si zalezu s knihou pod deku a je mi fajn. Jenže ta atmosféra je dost napjatá,a i když se snažím ho nevytáčet, tak jednou už jsem vybuchla a rozbrečela se. Představovala jsem si ty poslední dny před odjezdem trochu jinak, aspoň že se nějak ujistíme, že to má cenu a tak, jenže on mi na to řekl, že má pocit, že jsem na něm závislá. Čímž mi vyrazil dech.

Teď se trochu snaží aspoň být slušný a občas se mě i dotkne, ale to napětí je strašné i tak. nevím, proč je pro něj těžké říct mi: mám z toho Kosova strach, mohla bys respektovat, že se necítím dobře? Takhle abych mu četla myšlenky a domýšlet se můžu stejně cokoliv. Nedokážu se vžít do kůže člověka, který jede na půl roku na vojenskou misi, neposoudím, do jaké míry je to stresová záležitost. Myslíš, že to napětí může plynout jen z toho? 

Kdysi byl můj přítel dobrovolně hospitalizován kvůli tomu, že měl pocit, že s ženskýma fakt neumí. Jednou kvůli tomu i přede mnou brečel, což byl asi největší cit, jaký kdy ukázal. Asi je to těžké posoudit z takových kusých informací, ale prosím, zkus to. Když tak se na něco zeptej, jsem k dispozici.  Ahoj, Dáša

ODPOVĚĎ:

Dášenko, je to fakticky na osmdesát procent tím. Copak se nedíváš na zprávy? Copak nečteš noviny? Uvědom si, že jim všem hrozí tak trochu i smrt… Je to opravdu nesmírný vypětí… Není tam sice už válka, ale to víš, nebezpečí je tam nesmírné... Hele, ale zase to musí být určitě bezva kluk, asi bude mít i hezkou postavu… A tamto s těmi problémy – to neber vážně, naopak bych si nesmírně cenila toho, že ti to vůbec řekl. Prosím Tě, teď se opravdu snaž mu udělat doma co největší pohodu, i kdyby on teď byl vypjatý atd., prostě zatím ho nech… Víš, myslím si, že on bude určitě nesmírně citlivý kluk – asi to na první pohled nedává najevo, má nejspíš „velice tvrdou skořápku“, bojí se citového zranění…

Spíš si připrav nějaké hezké drobné dárečky pro něj na cestu – třebas mu napiš deset malých krásných psaníček, opusinkuj je, na každý psaníčko napiš nějaký datum…vyhrab nějaký svý fotky, nechte se třebas ještě spolu vyfotit… cokoliv. Pak, až se budete loučit, tak mu to dej, a řekni, ať si to pak v ten den otevře. Já vím, že si budete moci psát mejlem, ale přeci jen, osobní, rukou psaný hezký a něžný slovíčka… to je pro kluka "někde tam" někde nesmírně cenný…

Stačí každý dopisek tak na deset vět, ale musí to být opravdu jen a jen mezi vámi, něco milého… třebas vždy jen vzpomínku na nějakou hezkou chvíli… Věř mi, upevníš váš vztah…

A to, co ti řekl o té závislosti? On má nejspíš strach, že tě tu nechá… Dášo, určitě se ještě ozvi, když budeš chtít, cokoliv poradím…

linkuj.cz vybrali.sme.sk