"Ne ty zustanes tady! Sam si poradim, ale nechci mit  zodpovednost jeste za tebe!" Nastvala jsem se. "O mne se nemusi nikdo starat! A jdu!" Vzala jsem do ruky svazek klicu na obranu,  a podivala se vyzyvave na Maria. "Nojo, co  s tebou nadelam. Tak se, prosim te, drz az za mnou! Za jednu ruku chytil mne a v druhe mel pripravenej francouzak. Vylezli jsme z auta  a sli k domu, jenze v tom okamziku se znovu otevrely dvere a z nich vybehl rozesmaty Alain.  Kdyz uvidel nase vydesene obličeje, zvaznel a nejistym hlasem se zeptal: "Co se vam stalo?" 

     Tak to mne teda primo nastvalo: "My tady strachem silime a ty se zjevne naramne bavis. Nechtel bys nam vysvětlit, co se deje?" "Mon su", konejsive mne objal. "Pojdte do auta, ja vam to vsechno povim a budete se smat taky!" "A vis uz kam jet? zeptal se Marius. "Jo, vim nekde jsme sjeli z hlavni cesty a tohle je jenom nejaka odbocka. "Tak ale povidej, co se se delo? Vis, jak jsem se o tebe uz bala, ty blboune?" Alain se znovu zacal smat. "A velice opravnene, mon cherie! " Slo mi na nervy, jak mluvi porad v hadankach. Mezitim  uz ale odbocil doprava na tu lepsi cestu a za dalsi pul hodiny jsme byli v male vesnicce, ktera mela jmeno uz nam povedome. Dalsi "Haddej". Vydesila jsem se, jak je to mozne, prece Haddej je u Matmaty!" "Tohle je nejaka jina Haddej. Neboj jedeme dobre!"  Silnice nebyla zdaleka perfektni, ale rozhodne daleko lepsi, nez ta, ze ktere jsme prijeli.

     "No, vite co byl ten barak? V zivote neuhadnete!" "Kdo byli ti lidi, co te vtahli dovnitr?" "Mysleli si, ze jsem nadejny zakaznik! Dokonce mi nabizeli slevu!!  Ja jsem uz myslel, ze mne odtud nepusti, dalo mi to praci,  se jim  vymluvit". Alain se chechtal za volantem jak blazen. "To byl totiz uplne normalni bordel", podival se na mne: "Vidis, kam jsi mne poslala!“ Marius se primo zhroutil smichem: "No, vidis, a  mne se neco takoveho nestane, a pritom jsem daleko potrebnejsi J J J

     "Zavezu te klidne zpatky!", navrhl v zertu Alain "Pak nam  muzes prijit povidat, jak sis uzil!" Marius mu odpovedel, ze i kdyz by nabidku milerad prijal, musi s diky odmitnout, protoze jsme bez nej neschopni a nezodpovedni lide a urcite bychom neco vyvedli. Odsouhlasili jsme mu to s tim, ze blaznum se nema odporovat. Zase uz jsme byli v dobre nalade…

      V Haddeji nebyl hotel, at jsme hledali jak chteli. Uz jsme byli unaveni a hladovi, nejvic asi ja,  protoze jsem nemela od rana nic v ustech. Nasli jsme nekolik budov, viditelne obydlenych a tentokrat sel zaklepat Marius, ale nemel Alainovo stesti a a tak nasel pouze celou  rodinu. Jejich syn s nim vysel ven a ukazal smerem kamsi do strane: "Tam je Ksar Hallouf!" Dojeli jsme primo na namasti, ktere vypadalo na prvni pohled velice impresivne a bylo obrovske. Prilis obrovske na  jeden jediny obydleny dvouposchodovy ghorfas, ktery se v nem uplne ztracel. Nastesti v nem bylo něco, cemu se pri trose dobre vule dalo rict hotel. Stary berber s tetovanim a v satku, ktery tu delal "hoteliera",  nas do nej zavedl. Byla tu jedna mistnost s dvema postelemi a druha asi s peti. Byl strasne hodnej a ustaranej,  aby se nam tu libilo, abychom se dobre vyspali...  Alain se ho zeptal, jestli nema neco k jidlu, ze umirame hlady. Muz nam nabidl kuskus.  Jedli jsme podle arabskeho zvyku z jedne misy, maceli si prsty v omacce a vubec nam to nevadilo. Hlad je nejen nejlepsi kuchar, ale dokaze i udelat z lidi cuniky J.  O socialnim zarizeni nebudu radeji vůbec mluvit...  vyuzila jsem toho, ze byla noc a sla curat do pisku. Nakonec to uz pro mne nic noveho nebylo...

     Byla jsem unavena. Alain pro nas vzal ten mensi pokoj. Marius řekl, ze si pujde najit nejaky opusteny ghurkas.  Doufala jsem, ze bez skorpionu. V noci byla dost zima, vzali jsme si deku i z druhe postele. Kdyz Alain pak usnul, najednou mi bylo hrozne smuno a vubec jsem si nebyla jista, jestli delam spravnou věc…  a uvedomila jsem si, jak strasne se bojim zustat bez nej... 

     Vzpominala jsem na dobu nez jsem ho potkala, a desila jsem se, zazit to zase vsechno od zacatku....

Alena Kennedy, Yukon, Kanada

linkuj.cz vybrali.sme.sk