Vlastně to začalo všechno tím, že jsem přestala mu věřit jeho rozličným podvodům, že už nejsem tak naivní, abych mu ve všem věřila. Najednou už nemá nade mnou dřívější moc, nechodím za ním a nepláču, nedoprošuji se, spíš mu říkám věci, které ho asi dráždí.. Je teď hodně agresivní a zuřivý.

Zkoušela jsem všechno, věř mi, po dobrém, po zlém, na něj ale neplatí nic! Je narozený jako Ryba, já jsem Váhy. A jako Ryba opravdu je – taková tichá voda:  před lidma úlisný, kamarádský, jedna radost s ním být v společnosti. Doma si tu faleš vynahrazuje. A je už hodně závislý na alkohol a drogy. Jako jeho otec.

     Nejhorší pro mně ale je, že jsem teď zůstala bez práce. Od mého propuštění mne častuje nadávkami jako zkrachovanec, příživník, nula, nic jsi nedokázala, nemáš ani vysokou, nikdo tě už nezaměstná atd., přesný opak toho, co bych potřebovala slyšet. To mé sebevědomí ještě víc ničí, i když se to snažím nevnímat. Už je ze mne uzlíček nervů… Bydlíme v malém městě na Slovensku, kde je příšerná nezaměstnanost a já, v mých letech, jsem pro použití už asi zbytečná. A tak teď zuří, že jsem mu narušila finance.

     Udělala jsem si zatím už víc než pět rekvalifikačních kurzů, jeden z nich ošetřovatelství, byla jsem odhodlaná i jít pracovat do Rakouska. Jenom ta má němčina! Když se snažím učit, chodí mi po mysli jen to, co zas dnes bude, v jakém stavu přijde, kolik peněz zase propil atd. Má také najednou z ničeho nic potřebu samoty za každou cenu, kdy se to hodí jemu, rozhodne se, že teď nemá na nás náladu a udělá si sám výlet na pár dní… A tak jsem od října v němčině skoro nepokročila.

     . A děti? Všechno jim dovolí, takže se teď už i obracejí proti mně, že jsem donutila tátu pít, že jsem zlá a nenávistná, že on to přeci říká, že je při mně chudák. se teď obracejí proti mně, že jsem donutila tátu pít, že jsem zlá a nenávistná, že on je při mně chudák. Štve je proti mně: Děti, dejte jí pokoj, copak nevidíte, že je hotová? Musíme ji dát do blázince!“ Navíc mi začal říkat, že jsem zanedbaná, špinavá, že upadám, chátrám, nerozvíjím se atd. Není to pravda, jsem samozřejmě v pořádku, jen těch pár vrásek pod očima mi přibylo z pláče.

     Volat na něj policii (když řádí) nebylo v mých silách, ani jsem na to neměla žaludek.  Nevím, jak bych pak dál vydržela s ním i dětmi. To je příliš velká ostuda… ale násilí na mně, to už ostuda není! Když je podrážděný, vrčí na mně – odejdi, co ti brání, i tak tu není nic tvoje! Byt je ale náš společný, i když na jeho jméno, kupovali jsme ho až po svatbě. Jsem si vědomá, že bych ho mohla z bytu dostat pro týrání a zakázat mu vstup, ale toto přeci nebylo mým cílem v životě, a já tak ubližovat neumím! Žádala jsem taky jednou jeho rodinu o pomoc. Odbyli mně s tím, že oni ho nikdy opitého neviděli a že já patřím do blázince a nemám je otravovat…

     Víš, Danielo, rozvod je pro mně strašák. Nemám kam jít.. a to mám žít najednou úplně sama? Jsem v pasti. Nemám peníze  - dokonce jsem se podepsala důvěřivě na velkých úvěrech jako spoludlužník. Část z nich propil a prohýřil. Mně k penězům nikdy nepustil. Moje výplata šla vždy na domácnost.

     Asi bys chtěla vědět, jak to bylo dříve? Je to zvláštní, ale rozuměli jsme si. Kdysi. Problémy začaly s postupnou rozdílností názorů na výchovu dětí, na finance, na společné rozhodování. On totiž absolutně nebere ohled na můj názor, vždy musí být po jeho. Já začala vystrkovat růžky a tak to dohnal až ke krachu. Občas, jako muzikant, si vypil, ale nebylo to dřív tak strašné, až na nějakou tu nevěru v opilosti, ale děti měl rád, oni jeho, jíst jsme měli co, jezdili jsme na dovolenou, máme zahradu, stavíme chatu, synové ve věku 23, 20, 11 jsou slušní, inteligentní, nikdy s nimi nebyly problémy až na malé pubertální výkřiky.

     Omlouvám se za sáhodlouhý výlev, ale stále to je málo, co mne tíží. Děkuji ti, Danielo, že jsi mě vybídla k napsání, už i nepatrný zájem člověka povzbudí.

     Vidím to tak – Konečná, vystupovat! Ale jak se mám já, ubolená, s tím vším vyrovnat? PORAĎTE MI... Maruš

linkuj.cz vybrali.sme.sk